Postavy

Anna

pracuje v hotelu, čte tam americké noviny a touží po tom, aby mohla vycestovat. Díky práci a četbě se naučila dobře anglicky, je milá a pracovitá, má ale tajemství. Kdysi pracovala v rodině Van Dornových, a když se odmítla stát Van Dornovou milenkou, rozhlásil o ní, že kradla. Zamiluje se do Daniela, popisuje jeho fotografie, ví ale, že kdyby se na to přišlo, vyhodí ji z práce. Nakonec ji skutečně vyhodí, záminkou je kniha, kterou od Daniela dostala, prý ji ukradla. Získá práci u Paca Loba, který tajně ve Španělsku hledá uprchlé nacisty, ten ji zachrání a zaměstná ji jako svoji asistentku.  

Daniel Matheson

americký chlapec z bohaté rodiny, nechce pracovat v naftovém průmyslu svého otce, touží se stát fotografem, žurnalistou. Ve Španělsku si připravuje snímky do soutěže. Je vnímavý, ale svojí výchovou naivní, pokud jde o realitu. Je tvrdohlavý, díky své španělské matce mluví výborně španělsky. Je mu 18 let, chystá se na univerzitu. Seznámí se s novinářem Benem Stahlem a ten se pro něj stane v oboru “otcem”. Zařídí mu vstup na oficiální akci, kde Daniel může zblízka vyfotit generála Franca v doprovodu svého vlastního otce. Pomůže mu zorientovat se ve španělské mentalitě a nakonec ho doporučí do National Geographic. Daniel se do Anny zamiluje na první pohled, dlouho nemůže pochopit, že je pro Annu a zejména její rodinu hrozbou. Nikdy se neožení, protože miluje jen ji. Po smrti své matky pečuje o svoji adoptivní sestru a zařídí jí pobyt ve Španělsku. 

Rafael, Rafa

Jeho vzpomínky na sirotčinec, ze kterého utekl, jsou otřesné:

[!cite] Citace

O chlapeckém dětském domově v Barceloně zásadně nemluví. Nebyl to žádný "domov". Byl to brloh, jatka pro duši. "Bratři" a "tety", kteří ústav řídili, si libovali v ponižování dětí. I pouhá vzpomínka na to je jako jed. Ta muka se jako švábi dodnes plazí Rafovou duší. Držet nosem minci přitisknutou na zdi, klečet na cizrně, trpět, že ho někdo tiskne k zemi a pálí cigaretou. Vzpomíná si, jak se v noci z čiré hrůzy počůrával. Vzpomíná si, jak hubnul, padaly mu vlasy a ztrácel odvahu.

Je silný, pracuje na jatkách a pak má druhou práci na hřbitově. Jeho snem je pomoci Fugovi stát se torreadorem. Po Fugově smrti vezme za své jeho sen - pomáhat opuštěným dětem. Je negramotný. Vydělává 20 centů denně. Bratr Anny a Julie. Po zatčení rodičů ho poslali na převýchovu do dětského domova, kde je týrali a odkud s Fugou utekli. Po Fugově smrti ho zatknou a tři měsíce drží ve vězení.

Fuga

Rafův nejlepší přítel. Také pracuje na jatkách a odpoledne a v noci na hřbitově. Je velmi chudý jako všichni. Dělá vše proto, aby se stal torreadorem. Trénuje tajně na býčích pastvinách, to je trestný čin. Když se může poprvé ukázat na malé venkovské aréně, je skutečně dobrý a získá zájem zprostředkovatele zápasů. K dalšímu zápasu už ale nedojde, protože při tréninku večer před novým zápasem je zastřelen. Pracuje na hřbitově a je vzteky bez sebe, když pohřbívá dětské rakve. Brzy zjistí, že jsou velmi lehké a že v nich žádné dítě není. Tím jeho nenávist k zemi vzrůstá. Touží odhalit, co se děje, proto pozve Daniela rakev vyfotit, aby on svými fotografiemi pohnul veřejné mínění. Chce vydělanými penězi platit za dětské hroby, nemajetné chlapce chce ochránit před sirotčinci, v jakém vyrůstal s Rafaelem. On sám vůbec neví, kolik je mu let.  

Julia

nejstarší z dětí republikánských rodičů. Otce zastřelili, matku umučili ve vězení. Děti se teď musí postarat samy o sebe. Julia už je vdaná, má vlastní dítě - původně se jí narodila dvojčata, ale jedno při porodu - prý - zemřelo. Všichni pracují, aby našetřili na lepší bydlení, ale současně na to, aby mohli platit matčin hrob – kdyby nezaplatili, vykopali by matčiny ostatky a hodili by je do společné jámy, to nechtějí. Julia je nadaná švadlena, přestože je vdaná, kvůli nouzi má povoleno pracovat. Šije a vyšívá torreadorské obleky. Snaží se chránit Annu a jejího vztahu s Danielem se bojí, zrazuje ji od něho.  

[!cite] Popis jejich bydlení ve Vallecasu
Světlou prašnou cestu lemují malé chabolas, rozpadající se chatrče navzájem spojené všelijak se křížícími šňůrami na prádlo. Obnošeným oblečením, které na nich visí, prosvítá sluneční světlo. Jednotlivé kusy vypadají spíš jako obvazy než jako oblečení. Na židlích přede dveřmi vysedávají postarší obyvatelé s hustým obočím a tvářemi, na nichž se podepsal těžký život. Dívají se, jak divoce vyhlížející kočka urputně hrabe ve ztvrdlé zemi. Odkudsi se zjeví žena a vylije do příkopu u cesty kbelík. Omšelým korytem stečou čůrky páchnoucích splašků. Kousek odtud sedí na zemi nahé dítě a vesele si hraje s klacíkem. 
Nad prověšenými střechami se linou útržky melodie vyluzované flamencovou kytarou, přerušované rozlíceným ženským křikem. Na konci ulice stojí pumpa a kolem ní lidé s kbelíky, sklenicemi a smaltovanými vaničkami. K Danielovi přihopká dívenka s havraním copem do půlky zad a s děravými botami a vezme ho za ruku. Po několika krocích se zastaví, sundá si botu a vysype kamínky. 
Muži jdou dál, až konečně zastaví u podsaditého betonového domku. Jeho jediné okno je rozbité. Střecha se kroutí tak, že v dešti už funguje jen jako cedník. Rozbité dveře jsou dokořán a visí nakřivo v unavených veřejích, které se už dávno poddaly. Jeden z mužů chytí Daniela a postrčí ho do dveří. 
Daniel mžourá do malého prostoru. V tlumeném světle to tu vypadá jako v jeskyni nějakého čaroděje. Na trámu visí svazky sušených bylin a aromatických kořínků. Stojí tu zamračený mladý muž s tmavou kůží a lesklými černými vlasy, na sobě jen tyrkysové matadorské kalhoty. Na nich právě pracuje žena klečící před ním na zemi. U malého stolku sedí dva muži. Daniel dostal správnou adresu. Je si jist. Protože v koutě stojí Anna, bosá. Danielovi se stáhne žaludek. V náručí drží dítě. Podívá se na něj. Směsici šoku a studu v její tváři nelze přehlédnout.

Jejich matka byla učitelka. Chtěli s mužem založit nekatolickou školu. Za to muže zastřelili a ji odvedli do vězení. Tam jí oholili hlavu, na kůži vypálili vahadlo a šípy, symbol falangy. Krmili ji ricinovým olejem, aby měla průjem, a vodili ji v ulicích, aby se na ni všichni dívali.  

Puri

Purificación - jméno samo znamená čistotu. Je sestřenicí Julie, Rafaela i Anny, její matka byla sestrou jejich matky. Ale nejsou republikáni. Stáli na straně frankistů. Puri pracuje v sirotčinci, v Incluse. Je velmi poslušná. Slepě věří všemu, co se naučila, k čemu ji vede její nadřízená matka Hortenzie. Miluje děti, o které se stará, zejména malou Čtyřlístku, jak říká holčičce s číslem 20116, protože děti jinak nemají jména. Dívenka má jen čtyři prstíky na nožičce. Je ale velmi zvědavá a musí velmi bojovat se svojí zvědavostí, protože ta je nemravná. Nakonec ji zvědavost přivede až do archivu, kde zjistí, že děti jsou prodávány, že adopce nejsou bezplatné, ale za ohromné sumy. Postupně také zjistí, že ona sama je adoptovaná, své rodiče se jí ale najít nepodaří. Při jedné návštěvě archivu je odhalena sestrou Hortensií a ta ji vydírá, mohla by dostat Puri do vězení, ale nabídne jí vstup do řádu, kde všechny její pochyby skryje poslušnost. A Puri souhlasí. Na konci knihy se s ní setkáváme ve funkci ředitelky ústavu Inclusa, která už se bojí cokoli říct, ale současně nabádá Daniela, aby dořešil jejich rodinné tajemství. Čtyřlístka se totiž stane Danielovou adoptivní sestrou Cristinou a Puri ví - zjistila to náhodou - že Cristina je “mrtvým” dvojčetem Juliiny holčičky. Obě sestry se tak spolu setkají až jako dospělé, když už je Franco po smrti.  

Nick Van Dorn

jeho otec je diplomat, který zneužívá svého bohatství a nedotknutelnosti, šikanuje svou rodinu a zneužívá své zaměstnance. Ale Nick je dobrý kamarád, ukazuje Danielovi drsným způsobem drsnou realitu. To on pomohl Anně, když ji otec obvinil, to on Daniela nasměroval do Vallecasu, aby viděl, jak skutečně Anna žije.